Čtyřiačtyřicetiletý Švéd Peter Skyllberg v roce 2012 havaroval tak, že jeho auta zapadalo až po okraj sněhem. Nikdo nebyl schopen ho z jakéhokoliv místa spatřit a Peter nedokázal otevřít dveře od auta, aby se vysvobodil. Začal tedy jeho boj o přežití. Byl prosinec, a on v té době netušil, že ho záchranáři naleznou až v únoru.
Peter měl u sebe nějaké zásoby jídla, které mu ale vystačily opravdu jen na pár dní. Poté už neměl vůbec nic. Byl tedy odkázaný na sníh, který si dokázal okénkem po hrstech nabírat a konzumovat ho. Ten mu sloužil jak místo jídla, tak místo vody.
Měl u sebe spacák, byl tedy převážnou většinu času zabalený v něm ale to ho nemohlo uchránit od šílených mrazů, které venku panovali. Lékaři se stále dohadují, jak je možné, že v takových extrémních teplotách nezemřel. Vypadá to, že sníh, který obalil jeho auta, utvořil takzvaný „iglú efekt“, a proto pocitová teplota uvnitř byla snesitelnější, než tomu ve skutečnosti bylo. Je také možné, že vlivem velkého chladu upadl Peter do hibernace, zpomalily se jeho životní funkce, podobně, jako je tomu třeba u zvířat. A tak dokázal přežít. O tom, jaká byla v autě zima svědčí i to, žena fotografiích, které pořídila policie po jeho nálezu je jasně vidět, že palubní deska auta je obalena ledem.
Kromě obalů od jídla měl Peter k dispozici jen cigarety a knihu komiksů. Tato zkušenost pro něho nebyla náročná jen fyzicky, ale také emocionálně. Po nalezení měl hluboké deprese. Když ho záchranáři v únoru konečně našli, byl na pokraji smrti. Záchrana přišla opravdu za minutu dvanáct. Lékaři předpokládají, že další dva nebo tři dny už by nepřežil. Byl velmi silně podvyživený a zesláblý. Psychicky byl také na tom velmi špatně. Nebylo ovšem jasné, proč po havárii neopustil vůz, dokud nezapadl sněhem. Kvůli jeho četným dluhům a rozpadu rodiny se mluvilo dokonce o tom, že se mohlo jednat o pokus o sebevraždu.
